Přečtěte si: Smart city a elektromobilita pro praktický užitek a jejich aktuální výzvy
|
|
|
Přečtěte si: Smart city a elektromobilita pro praktický užitek a jejich aktuální výzvy |
 
      |
Zelená infrastruktura pro smart city a tušení souvislostí aneb učme se od dětí
Jako technici a ekonomové vidíme v infrastruktuře inteligentního města především nové technologie pro přenos informací, chytrou a čistou mobilitu a chytrou městskou energetiku, služby a obydlí. To vše se dá, přes všechny jemné nuance, shrnout pod pojem „šedá infrastruktura“, tedy infrastruktura lidskou rukou vytvořená. Stačí pouhý pohled z okna, a je zřejmé, že pouze s takovouto „šedou“ infrastrukturou by svět ve městě byl opravdu šedý. Naštěstí k městu neodmyslitelně patří i městská zeleň – tedy také infrastruktura, jenomže zelená. A tahle zelená infrastruktura znamená příležitost, jak napravit a dále ještě vylepšovat to, co ta „šedá“ (byť sebeinteligentnější) infrastruktura natropí. Jak tušíme, i k ní se dá při budování smart city přistupovat manažersko-strategicky. Jen je potřeba vědět, co od ní můžeme očekávat, co z toho se dá změřit nebo jinak popsat a vyčíslit a co se dá ovlivňovat a řídit (to víte – manažer, který nemá, co by řídil, je z toho nesvůj).
Především nám pan docent trochu poopravil naše kuchyňské představy o tom, že rostliny jako notorické lapače prachu (známe to z domova) mohou významně a hlavně kvantifikovatelně přispět k odstraňování pevných částic z ovzduší, které jsou největším postrachem životního prostředí ve městě a mohou za většinu úmrtí způsobených jeho znečištěním. Plocha rostlin se dá spočítat či odhadnout, ale na množství částic, které rostlina „odchytí“ a nechá spláchnout deštěm do hlíny, se nedá jednoznačně spolehnout. Záleží na výšce, proudění vzduchu, zdrojích oněch částic a spoustě dalších faktorů. Takže ano, určitě tu vegetace prokazuje úklidové, a následně i zdravotnické služby, ale těžko jednoduše vyčíslit jaké. Pan docent také poukázal na některé oblíbené mýty – třeba o tom, že rostliny tlumí hluk. Pravda, stačí si vzpomenout na základy fyziky a člověku je zřejmé, že akustické vlnění mnohem spíše než pružná vegetace ztlumí nepružný a netečný zemní val. A pokud tedy tramvaj jakoby zázrakem ztichne, jakmile vjede na zatravněné kolejiště, bude to spíše díky hlíně, z níž tráva vyrůstá, než díky trávě samotné.
Mnohem zajímavější je fungování městské vegetace jako přírodní klimatizace, zvláště v horných dnech, jichž jsme si loni v létě užili požehnaně a při nichž města a městské čtvrti působí jako tepelné ostrovy. K tomu nám pan docent ukázal zajímavý propočet: Běžně vzrostlý strom o průměru koruny 5 metrů zaujímá plochu cca 80 metrů čtverečních. Na zabudování 1 gramu oxidu uhličitého spotřebuje až 100 gramů vody. Spotřeba vody při takové intenzitě fotosyntézy činí kolem 100 litrů za den. Na zabudování 1 litru vody se spotřebuje kolem 2,5 MJ tepla – za den to činí cca 250 MJ, tedy cca 70 kWh. Uvážíme-li, že silná klimatizační jednotka má výkon cca 2 kW, pak nám takový běžně vzrostlý strom vydá denně (tedy mimo období vegetačního klidu) za, řekněme, 30 až 40 klimatizačních jednotek. Pozoruhodné, že? Už je nám jasné, proč pod slunečníkem je v horkých dnech často vedro k padnutí, zatímco pod stromy bývá docela příjemně. Ne nadarmo sedávali naši předkové ve stínu košaté lípy, aniž by znali tuhle biologicko-fyzikální aritmetiku.
Hovořili jsme i o dalších měřitelných a ovlivnitelných aspektech zelené infrastruktury měst. Třeba o zelené ploše, kterou by město mělo minimálně mít v přepočtu na obyvatele, aby bylo příjemné k pobývání. Nebo o zelených koridorech pro pěší chůzi – té nejprostší a přitom nejzdravější formě pohybu, která se ve městech bohužel stává stále komplikovanější. O urbanistických aspektech zelené infrastruktury – no zkrátka, jak je ta zeleň pěkná na pohled a přináší klid na duši, obtížně vyčíslitelný, leč pro člověka nepostradatelný. Také o územních studiích, územních plánech a o tom, že nakonec vždycky záleží na konkrétních lidech, kteří rozhodují.
Také, jak je pěkné, když lidé z různých oborů nacházejí společnou řeč, třeba právě při rozvíjení chytrých měst, obcí a regionů. No a v neposlední řadě – že vůbec není od věci naslouchat svým dětem, co probírali ve škole, a nechat se pak vést svým tušením souvislostí. Ing. Jakub Slavík, MBA Foto © archiv redakce Proelektrotechniky.cz
|
|
Naše tipy |
|
Copyright © 2012 – 2024 Ing. Jakub Slavík, MBA – Consulting Services |
| |
22.2.2016
Tušit je jedno, vědět druhé. Takže jsme se dceruškou
nechali nasměrovat na člověka, který toho o zelené infrastruktuře a
„ekosystémových službách vegetace“ (zase jsme o něco chytřejší) ví
hodně a co víc, dokáže to jednoduše a výstižně popsat. Je to jeden z
jejích učitelů na Mendelově univerzitě, docent Petr Kučera. Popovídání
s ním bylo rozhodně zajímavé. 
Po tomhle přátelském popovídání nám bylo zřejmé, že
každá nová „šedá“ infrastruktura – ať jednoduchá nebo složitá – by
neměla vznikat, aniž bychom přitom mysleli také na tu zelenou. Bez ní
tím spíše nemůžeme navrhovat ani smart city. 
